Vstavač trojzubý (Orchis tridentata)

Vstavač trojzubý  (Orchis tridentata Scop.), je orchidej, která se v posledních desetiletích již minulého století, stala tak jako spousta jiných organismů, obětí drastických změn v naší krajině. Výsledkem všech těchto změn (některé budou krátce zmíněny později), byla celková devastace populací tohoto dnes již ojedinělého druhu, který se v Česku dochoval pouze na třech lokalitách.

     Kvetoucí rostliny dorůstají výšek v rozmezí mezi 12-45 cm. U nás to bývá v průměru okolo 22cm. Nejmenší kvetoucí rostlina na Moravě ovšem měla pouhých 2,5 cm. Květenství je z počátku poměrně krátké a kompaktní, spíše  kuželovitého tvaru, později krátce vejčité až téměř kulovité. Délka květenství se pohybuje okolo 4-6 cm. Počty květů jsou různé, nejčastěji se však pohybují od 5 do 50. Květy mají růžové až červenofialové zbarvení.Nápadně vystupují tmavě červeně zbarvené žilky a tečkovaný pysk.    

     Vzácně se vyskytují i jedinci s bílými květy, (v moravských populacích se ale recentně nenalézají). Okvětní lístky jsou dlouze zašpičatělé až 12 mm dlouhé a 3-5 mm široké, přičemž vnitřní jsou poněkud kratší a všechny skloněné v přilbu. Pysk je hluboce trojlaločný s postranními laloky vpředu rozšířenými a na konci zoubkatými. Střední úkrojek pysku je na konci klínovitě rozšířený a srdčitě vykrojený. Délka pysku je 7-12 mm a šířka rovněž 7-12 mm. Ostruha je tupá, válcovitého tvaru, zdéli poloviny semeníku cca 5,5 mm. Listeny jsou jednožilné a kopinaté. Brylky, což jsou nahloučená pylová zrna do oválného lepkavého útvaru, jsou žluté. 

    Listy vytvářejí přízemní růžici a jsou umístěny ve spodní části rostliny i v době květu. Jsou podlouhle kopinaté 5-13 cm dlouhé a 1-3 cm široké. Obvykle jich je vytvořených 4-7. Horní listy jsou menší a jsou více přimknuty k lodyze. Na počátku kvetení se začíná celá růžice jakoby zvedat ze země a  stahuje se směrem k rozkvétající rostlině.  Nejhornější list dosahuje obvykle do poloviny délky lodyhy a je okolo ní stočený. Tyto listy jsou nejčastěji 1-2. Listy jsou sivozelené, někdy až šedostříbrné se zřetelnou žilnatinou.

Semeníky, jsou útvary ve kterých po opylení a následném oplození vajíček  dozrávají semena. Za plodu se zvětšují na délku okolo 1,5 cm a šířku 3-5 mm. Takto vyvinuté a dozrálé semeníky nazýváme tobolky. Semena jsou drobná, prachovitá a jejich počty dosahují několika desítek tisíc. V zemi jsou uloženy podlouhlé až téměř kulovité kořenové hlízy s několika málo silnými kořeny.

    Jednou z nejzákladnějších podmínek pro zdárný růst a vývoj jedince je vhodné stanoviště, na kterém rostlina roste.  Ideální nároky vstavače trojzubého by pak vypadaly asi takto. Jedná se o tak zvaně heliofytní druh rostliny. To znamená že má velké nároky na sluneční záření. Jinak řečeno nesnáší zastínění. Roste tedy na otevřených stanovištích typu výslunných travnatých palouků, luk, pastvin a strání, nebo na mezích a ladem ležících pozemcích. Charakteristické pro jeho výskyt vždy byly také staré a opuštěné ovocné sady s extenzivní (občasnou) pastvou koz či ovcí. V minulosti byl jeho výskyt taktéž vázán na bohatě prosvětlené lesní lemy, křoviny a rozvolněné šípákové doubravy. S dostatkem slunečního záření jde většinou ruku v ruce dostatek tepelné energie. A vskutku to platí i pro vstavač trojzubý, který řadíme k termofytním druhům, což jsou druhy náročné na teplo. Těmto předpokladům pak nejlépe vyhovují jižně orientované svahy, většinou s vápnitým substrátem. Pokud shrneme všechna zmíněná fakta, tak můžeme konstatovat že se jedná o typický mediteránní druh, což mimo již zmíněné nároky na stanoviště vysvětluje jeho charakteristické rozšíření – viz.níže.

    Půdy na kterých vstavač trojzubý roste mají zásaditý (bazický) charakter (pH 7,3 - 8,2), a proto jej nazýváme alkalofytem (alkalie = zásada,báze). Charakterem jsou to půdy skeletnaté, výhřevné a často vysychavé, humózní a minerálně bohaté. Typické pro jeho výskyt jsou také půdy hlinité a písčité. Často to bývají spraše.

    Rozšíření ve světě – neboli jeho areál výskytu.

Charakter areálu je mediteránně středoevropský. Rozkládá se od Iberského poloostrova (není vyšrafován v mapce znázorňující areál vstavače trojzubého) a francouzského jižního předhůří Alp přes celou Itálii včetně Sardinie, Korsiky, Sicílie a Malty přes státy bývalé Jugoslávie do Řecka včetně Kréty a dalších ostrovů, Albánie a Turecka. Roste též v Bulharsku a Rumunsku. Na východ zasahuje areál až po Krym, Arménii, Izrael, Sýrii, Jordánsko a Libanon. Vyskytuje se také v Africe od Alžírska po Tunisko. Ve střední Evropě má značně disjunktní rozšíření. Roste ve Švýcarsku (Tessin, Graubünden), Rakousku, Maďarsku, Slovensku, Německu (zde v Hesensku, jižním Vestfálsku, v Brandenbursku, pohoří Harz) a vyhynulý je v Polsku. Nejvýše položená lokalita je známá z Korsiky v nadmořské výšce okolo 1300 m.

    A nyní k rozšíření u nás. V České republice je vstavač trojzubý znám pouze z Moravy. Z Čech údaje o jeho výskytu chybějí a pravděpodobně zde ani nikdy nerostl. Vždy patřil k druhům, které u nás byly zastoupeny poměrně málo, neboť se zde nachází téměř na severní hranici svého rozšíření. V minulosti bylo na Moravě známo 28 lokalit jeho výskytu. Dnes je znám jen ze tří lokalit, z nichž pouze na jedné je populace „stabilní“. První a zároveň nejchudší  lokalitou je:

 Přírodní rezervace Šévy 

    Toto chráněné území se nachází v okrese Vyškov u obcí Bučovice,Mouřínov a Marefy. Jedná se o východně orientovanou strmou stepní stráň, obklopenou zemědělsky využívanými pozemky. Dříve bylo území využíváno jako louka a pastvina. Poprvé zde vstavač trojzubý doložil Vítek  v roce 1913. Poté zde byl poměrně často pozorován až do osmdesátých let. Bohužel se ale jedná o lokalitu s nejmenším současným výskytem vstavače trojzubého.  V roce 1995 zde byl po třinácti letech pozorován jeden kvetoucí jedinec a poté znovu až v roce 2001 – opět jeden kvetoucí jedinec. Snahu udržet lokalitu v co nejlepším stavu zajišťuje vhodný management = péče o lokalitu. Ten spočívá v kosení travních porostů jednou za dva roky. Nejsušší mikrolokality zůstávají bez zásahu. Provádí se likvidace náletu akátu a osiky a keřového a stromového patra s cílem ponechat 8-10 metrů široký ochranný lem na horní hraně území a 2-4 m široký ochranný pás křovin v prostoru stromořadí topolů na spodní hraně území. Ochranný pás pak má eliminační a filtrační funkci proti nežádoucím vstupům chemických a jiných látek na území. Lokalizace přírodní rezervace je zobrazena na obrázku č.9.

Další lokalitou s výskytem vstavače trojzubého v České republice jsou:

Grygovské kopce – se dvěmi přírodními památkami:

1.      Přírodní památka U Strejčkova lomu

 Tato lokalita se nachází v olomouckém okrese u obcí Grygov a Krčmaň. Část s výskytem vstavače trojzubého je jihovýchodně až jižně orientovaná vápencová stráň v těsné blízkosti bývalého lomu na vápenec. Celé okolí je obklopeno bujnou vegetací křovin. V dřívějších dobách bylo území po zanechání těžby využíváno jako pastvina. První zmínka o výskytu vstavače trojzubého na Grygovských kopcích (bohužel není známa přesná lokalizace) pochází již z roku 1860 od Makowskeho.  Další výskyt vstavače trojzubého na této lokalitě byl s většími či menšími pauzami v pozorování kvetoucích jedinců pravidelný. Koncem roku 2001 zde rostlo deset jedinců. Kritickým rokem pro populaci na této lokalitě byl rok 1998, kdy zde došlo k vyrýpnutí několika rostlin a tím k drastickému snížení již tak zoufale nízkého počtu rostlin. Odběr rostlin byl proveden s velkým půdním balem, což naznačuje na jistou odbornost pachatele. Na celé lokalitě Strejčkova lomu je od roku 1992 realizován management spočívající především v kosení travních porostů a v odstraňování nevhodných dřevin. Bohužel část lokality s výskytem vstavače trojzubého nebyla do roku 1999 nikterak ošetřována. V roce 1999 a 2001 proběhlo na této části lokality sečení travního porostu a odstranění části keřů, které začínaly lokalitu zarůstat.

2.      Přírodní památka U bílých hlin

Charakterem jde o podobnou, stejně využívanou, východně orientovanou lokalitu jako  je přírodní památka U strejčkova lomu. Bohužel ani tato lokalita se neubránila vandalství, a tak v roce 1996 zde došlo ke zcizení pěti rostlin vstavače trojzubého. Odběr zde byl opět proveden nejspíše odborníkem, neboť se uskutečnil koncem června, což je období ve kterém je vstavač trojzubý ve vegetačním klidu. Tak jako na lokalitě U Strejčkova lomu, tak i zde byly rostliny odebrány i s velkým balem zeminy kolem kořenových hlíz. Jamka po vyrýpnutí rostliny je zachycena na obrázku č.12. Počet známých jedinců v roce 2001 byl osm. Management na této lokalitě je shodný jako na lokalitě U Strejčkova lomu.

Poslední a nejvýznamnější lokalitou u nás je:

Národní přírodní rezervace Strabišov – Oulehla

Tato klíčová lokalita se vstavačem trojzubým se nachází na stráni u obce Lísky v okrese Kroměříž. Samotné rostliny se opět nachází na dvou sublokalitách - Přední Oulehla a Zadní Oulehla. Obě sublokality ovšem spadají do téže národní přírodní rezervace Strabišov – Oulehla. První z dílčích lokalit je suchá a výslunná travnatá stráň s jihovýchodní orientací, která byla v minulosti využívána jako třešňový sad a pastvina. Druhá lokalita má východní orientaci a je velmi řídce porostlá borovicí lesní. V minulosti byla sečena místními obyvateli. První nález vstavače trojzubého z lokalit se datuje k roku 1933 (Zavřel). Od té doby je v podstatě pravidelně dokladován. Prosperitu lokality zajišťuje vhodný management, který spočívá v pravidelném kosení jednou za dva roky. Počet jedinců na obou sublokalitách je odhadován na 500. 

Zřejmě mezi nejožehavější otázky patří ty, které jsou spjaté s životem a vývojem vstavačů. Zcela upřímné bude, když hned na úvod zmíním, že znalostí o životě vstavačů, a to především v ranných fázích vývoje máme málo. První fází vývoje rostliny je klíčení semene. Počet semen u vstavačů je obecně velmi vysoký a dosahuje počtů desítek tisíc. To umožňuje rostlinám  poměrně snadno rozšířit za pomocí větru semena na velkou plochu a vzdálenost. Ovšem nic není zadarmo. Daní za miniaturní a lehká semena je jejich nedokonalost ve smyslu téměř nulového množství zásobních látek.. Když se toto miniaturní semeno dostane do vhodného prostředí, tak začne klíčit. A právě vzhledem k výše popsané nedokonalosti nazýváme toto klíčící semeno proembryo. Miniaturní vlákno, které vyklíčí pak nazýváme protokormem. Nyní ovšem nastává klíčový okamžik, který však také můžeme označit „kamenem úrazu“, neboť si myslíme, že je to chvíle ve vývoji vstavačů nejdůležitější a víme o ní jen velmi málo. Tím okamžikem je absolutní nezbytnost setkání se onoho protokormu s vlákny nějakého specifikého druhu houby, která je zřejmě u různých skupin vstavačů různá. Proč tomu tak je? No právě kvůli absenci zásobních látek v semeni. Rostlina tyto látky čerpá právě od houby. Takovému způsobu výživy říkáme mykotrofie a soužití rostliny s houbou mykorrhiza. Tato fáze ve vývoji rostliny může trvat až 12 let. Poté – až je rostlina dostatečně silná může vyrůst nad zem a vytvořit listovou růžici. Vraťme se ale ještě chvíli pod zem. Zde se totiž formují velmi důležité orgány, kterým říkáme kořenové hlízy. Ty slouží hlavně k ukládání zásobních látek. Ty se zde hromadí v období mezi druhou půlí března a první polovinou května což má nesmírný význam pro růstovou strategii rostliny, která je následující.

    Rostliny začínají rašit již na podzim a to zhruba v první půli září. Rostlina do zimy stihne vytvořit listovou růžici a pokud je zima mírná, tak roste i přes zimu. Na jaře část zásobních látek uschovává do kořenových hlíz a část na začátku května investuje do kvetení. Rostlina nemusí kvést každý rok. Domníváme se, že je to způsobeno právě nedostatkem alokovaných (uložených) zásobních látek v kořenových hlízách. Po opylení a oplození rostlina vytváří tobolky plné semen. To se děje na začátku června. Poté rostlina usychá a přečkává pro ni nepříznivé letní období pod zemí ve formě hlíz, ze kterých pak na podzim opět raší. Tento proces je však u orchidejí velmi nepravidelný a může se stát že rostlina setrvá pod zemí i několik let, než vytvoří novou listovou růžici. Takováto strategie růstu je taktéž vytvořena z důvodu konkurenčních vztahů, kdy vstavač trojzubý nesnáší nadměrnou konkurenci okolních trav, které mu brání v přísunu ke slunečnímu záření. Velmi důležitým okamžikem  je opylení květů. Květy vstavače trojzubého neobsahují nektar, čímž potenciálním opylovačům nenabízí žádnou odměnu za jejich služby.Takovéto květy označujeme jako deceptivní či šálivé. Uvádí se proto, že nejčastějšími opylovači takovýchto květů jsou čerstvě vylíhlí čmeláci a včely, kteří pátrají po potravě a jsou zatím „nezkušení“ a netuší že v lákavě vyhlížejícím květu nic nenajdou.     

     A na závěr pár slov o ohrožení a ochraně vstavače trojzubého. Ten je podle prováděcí vyhlášky MŽP ČR 395/92 Sb. i dle červeného seznamu označován jako kriticky ohrožený druh. Příčin jeho ohrožení je mnoho, a jistě mnohé z nich mají přímé souvislosti se změnami globálního charakteru. Ovšem za pro nás nejpodstatnější a nejprůkaznější příčiny považujeme tyto:

1.      Zánik vhodných stanovišť – jednou z nejdrastičtějších změn jakou kulturní krajina prodělala v minulých letech byly tzv. náhradní rekultivace, které měly za každou cenu plošně nahrazovat zabranou zemědělskou půdu. V důsledku těchto rekultivací došlo k rozorání mnoha cenných stanovišť s výskytem vzácných druhů rostlin a k jejich nevratné degradaci. V rámci těchto komplexních zásahů do krajiny se na mnoha místech naší krajiny přistoupilo k upravování vodního režimu krajiny – k tzv. melioracím.Nevhodné dávkování hnojiv a ošetřujících chemických látek způsobilo kontaminace půd, které mají silné negativní účinky na mnoho rostlinných a živočišných druhů. K zániku vhodných stanovišť taktéž přispěla cílená změna druhové skladby luk a rekreační a technická zástavba.

2.      Změna obhospodařování stanovišť s výskytem vstavače trojzubého - dříve šlo většinou o ovocné sady a stráně s nepravidelnou pastvou a pozdní sklizní sena, avšak v posledních desetiletích došlo k úplnému opuštění těchto sadů a pastvin, které zarůstají konkurenčně zdatnější vegetací, hromadí se stařina a vstavač v takovýchto podmínkách nemá šanci jakožto konkurenčně málo zdatný druh uspět.

3.      Úbytek opylujícího hmyzu vlivem chemizace krajiny, či v důsledku jiných, nám neznámých příčin. 

4.      Přímé ničení dochovaných populací vandaly a sběrateli „trofejí“

„Již jen“ označení vstavače trojzubého za kriticky ohrožený druh je dostatečným argumentem k ochraně tohoto výjimečného druhu. Připočteme li ještě výše zmiňované argumenty a alarmující počty jedinců  v České republice, tak je jasné že není pochyb o nutnosti aktivní ochrany tohoto druhu. Pro ochranu vstavače trojzubého byly podniknuty tyto kroky:

·        je zpracován a oponován záchranný program, který stanoví pořadí a naléhavost opatření pro účinnou ochranu druhu, v současné době probíhá jeho schvalování na MŽP ČR 

·        péče o lokality s výskytem tohoto druhu podle předem zpracovaného plánu (především kosení luk ve vhodném období a odstraňování mladých stromků a keřů – tzv. náletu) – daleko lepší by však byla pastva, při níž dochází k narušování půdního povrchu, což vstavačům, které nesnášejí konkurenci jiných rostlin vyhovuje

·        studium populací vstavače trojzubého a sledování jednotlivých rostlin jak u nás, tak v zahraničí 

·        pátrání po výskytu vstavače trojzubého na dřívějších lokalitách

·        pokusy o jeho pěstování a namnožení v laboratorních podmínkách

·        byl vydán informační leták o vstavači trojzubém pro širokou veřejnost

·        doufáme, že taktéž tato prezentace napomůže k informovanosti o problematice ochrany vstavačů.