Vstavač kukačka (Orchis morio)

Vstavač kukačka (Orchis morio) je podle prováděcí vyhlášky MŽP ČR 395/92 Sb. i dle červeného seznamu označován jako silně ohrožený druh. Tato poměrně drobná, přesto však krásná orchidej z čeledi vstavačovitých se nevyhnula negativním zásahům v kulturní krajině. Následkem pak byl drastický pokles počtu lokalit, dříve jednoho z nejhojnějších druhů vstavačů v Čechách. 

    Rostliny dorůstají  výšky v rozmezí 8 – 30 cm, maximum okolo 40 cm, přičemž průměrná výška populace rostlin v PR Malý Kosíř (největší středomoravská populace) kolísá  v rozmezí okolo 15 cm. Liostová růžice je složena většinou z 6 - 10 listů. Ty jsou podlouhle eliptičné a špičaté či kopinaté, modravě sivozeleného zbarvení. Značná variabilita se projevuje v  délce, která dosahuje 2 – 14 cm a v šířce, pohybující se v rozmezí 0,5 – 2 cm.  Střední a horní listy jsou pochvaté. Květenství je v obrysu vejčité až široce  válcovité, dosahující délky 3 – 6  ( - 13) cm  a šířky 3 – 4 cm.  Skládá se z   5 – 25 květů, které  jsou zformovány do poměrně řídkého klasu. Rostliny na Malém Kosíři tvoří v průměru 8 květů. Pysk je dlouhý 6 – 10 mm, široký 10 – 18 mm, kališní lístky dlouhé  7,5 – 11 mm a ostruha dosahuje délek  9,5 – 14 mm. Barva bývá nachová či růžová, ojediněle zcela bílá.  

    Rostliny vstavače kukačky začínají rašit na podzim  (během září) a vytváří do zimy listovou růžici. V tomto vývojovém stádiu přečkává zimu. V případě příznivých klimatických podmínek (teploty nad nulou) může během zimního období částečně vyrůst. V průběhu jara listová růžice dorůstá a v květnu pak rostlina vykvétá. Zralé tobolky se tvoří v  červnu. Během července rostlina odumírá. (vstavač kukačka má velmi podobný fenologický cyklus jako vstavač trojzubý. 

     Z ekologického hlediska se jedná o poměrně plastický druh, rostoucí zpravidla na výslunných sušších trávnících, pastvinách a křovinatých stráních. Typická stanoviště jsou jako pro většinu vstavačů nehnojené louky, pastviny a staré ovocné sady. Výjimečně a přechodně snáší i vlhká stanoviště. Dobře snáší jak půdy bazické (zásadité) tak kyselé (pH 5,5 – 8,6).Většinou se jedná o hlubší půdy, středně zásobené živinami. Vyskytuje se od nížin po submontánní stupeň. Typickou lokalitu střední Moravy reprezentuje PR Malý Kosíř s nejbohatší populací vstavače kukačky.

      Vstavač kukačka osídluje téměř celou Evropu. Na západě probíhá hranice areálu severní Afrikou, východním Španělskem a Francií. Severně hranice prochází Irskem do jižní Skandinávie a na jihovýchodě sahá až ke Kaspickému moři, čímž zasahuje od meridionální po temperátní zónu. Je dokladován z následujících zemí: Řecko, evropské Turecko a Imroz, Albánie, bývalá Jugoslávie, Bulharsko, Rumunsko, Krym, Malta, Sicílie, Itálie, Sardinie, Korsika, Baleáry, Španělsko a Andora, Portugalsko, Francie a Normanské ostrovy, Belgie a Lucembursko, Holandsko, Velká Británie, Irsko, Švýcarsko, Rakousko a Lichtenštejnsko, Maďarsko, Řecko, Dánsko, Česká republika, Slovenská republika, Polsko, Pobaltí – Estonsko, Lotyšsko, Litva, okolí Kaliningradu, Švédsko, Norsko, západní část Ruska: Moldavsko, střední Dněpr, Černé moře, Horní Dněstr, střední část Ruska: Ladoga – Ilmeň, Horní Volha, Volha – Kama, Horní Dněpr, Volha – Don, Ural, asijské Turecko, východoegejské ostrovy a Kypr.

    V minulosti byl vstavač kukačka jak v Čechách tak i na Moravě  nejhojnějším druhem rodu Orchis a jedním z nejpočetnějších zástupců čeledi vstavačovitých. V současnosti je druhem značně ustupujícím a z některých oblastí již zcela vymizel. V první polovině dvacátého století se vyskytoval i ve Slezsku , avšak v současnosti nebyl potvrzen. Na Moravě dále zůstávají nepotvrzena severomoravská nalezistě v Hanácké pahorkatině a Beskydském podhůří. Většina území severní Moravy je však bez jeho výskytu. Na jižní Moravě má souvislejší výskyt pouze v Bílých Karpatech a v Moravském podhůří Vysočiny (horním Podyjí). Na zbytku území Moravy se vyskytuje spíše rovnoměrně roztroušeně. 

    Jak na Moravě tak po celé České republice byl k roku 1980 zaznamenán úbytek lokalit o 60%, což zhruba odpovídá současnému stavu na Moravě – úbytek 65% historických lokalit. Nejmarkantnější ústup byl zaznamenán  především z okolí Brna, Českomoravské vrchoviny, Moravského krasu, Drahanské vrchoviny, Zlínských vrchů, Hostýnských vrchů a stepních obvodů Bílých Karpat. Na Moravě se vstavač kukačka vyskytoval na 524 lokalitách z nichž pouze 82 bylo recentně potvrzeno, což odpovídá 16% původního výskytu. Bylo nalezeno 99 dalších lokalit, čímž se současný stav zvýšil na 181 existujících nalezišť se vstavačem kukačkou.  Na území okresů Olomouc a Prostějov je dokladováno 53 historických a pouze 9 recentních lokalit, což odpovídá 17% z původního výskytu.

    Za hlavní příčiny úbytku vhodných lokalit s výskytem vstavače kukačky považujeme mimo obecně známé negativní jevy globálního charakteru tyto:

·        zánik vhodných stanovišť zněnou využití krajiny

·        změna obhospodařování na lokalitách s výskytem vstavače kukačky

·        úbytek vhodných opylovačů

·        vandalismus – „sběratelé trofejí“

 I přesto, že celkové počty lokalit a na nich rostoucích jedinců jsou v absolutních číslech oproti jiným druhům orchidejí poměrně velké, zaznamenal tento druh obrovský pokles počtu lokalit – o 60%. Sagittaria z toho důvodu realizuje následující kroky pro záchranu středomoravských populací tohoto druhu.

·        pečuje o lokality s výskytem vstavače kukačky

·        sleduje výskyt  vstavače kukačky na lokalitách: PR Malý Kosíř, Kašpárovec, Loupežník, Dětkovice – Plánivá, PP Za Hrnčířkou, PP Brániska a PR Blátka

·        monitoruje populaci vstavače kukačky a vliv managementu na ni na lokalitě PR Malý Kosíř (od roku 1998)

·        pátrá po jeho výskytu na dřívějších lokalitách na střední Moravě