Starček bažinný (Senecio paludosus)

Starček bažinný (Senecio paludosus) L. je robustní a statná rostlina, dnes v Česku známá jen z oblasti Nízkého Jeseníku. Tak jako většina rostlin spadajících do okruhu zájmů Sagittarie, tak i starček bažinný je kriticky ohroženým druhem květeny ČR. Jeho ústup je poněkud nejasný neboť se jedná o rostlinu konkurenčně zdatnou schopnou růst i na antropicky poměrně značně pozměněných lokalitách.

starcek_bazinny

Starček bažinný je polyploidní vytrvalá statná bylina dorůstající velikosti až 200 cm. Poměrně snadno se šíří vegetativně. Generativně se rozmnožuje pomocí nažek, které  klíčí bez výraznějšího klíčního odpočinku. Klíčivosti nažek dosahuje hodnot až 90 %, nažky jsou dokonce schopny klíčit i ve vodě, vždy však na světle a v dosti značném rozpětí testovaných teplot.starcek2

Starček bažinný je světlomilná rostlina, s oblibou rostoucí na bažinatých místech, slatinách vlhkých loukách, na březích pomalu tekoucích a stojatých vod. Vyskytuje se na okrajích rákosin,v porostech vysokých ostřic a v pobřežních křovinách. Dříve rostl zpravidla v nižších polohách,často v aluviálních nížinách. Vertikální člení sahá  až po submontánní stupeň. U nás má jediné lokality v Nízkém Jeseníku. Půdy preferuje vlhké, či periodicky zaplavované, humózní, často slatinné.

    Z hlediska rozšíření se jedná o eurozápadosibiřský druh s rozšířením od Anglie na západě do západní Sibiře na východě, na jih po severní okraje Středozemí, na sever po Holandsko, Dánsko (dříve), jižní Švédsko a severní část evropského Ruska. Z Balkánského poloostrova přesahuje do severozápadní Anatolie. 

    V ČR byl druh vždy řídce roztroušen, přičemž některé starší literární údaje se mohou vztahovat na starček poříční (Senecio fluviatilis). Historické údaje z Čech pochází od Františkových Lázní, z několika lokalit ve středním Polabí a z východních Čech. Na Moravě pochází záznamy z okolí Svitav, Litovle, Olomouce a  několik lokalit v Oderských vrších a Nízkém Jeseníku. Recentně roste v ČR pouze v oblasti Nízkého Jeseníku, přičemž jsou zde známy čtyři makrolokality, z toho dvě s bohatými populacemi: Krahulčí a Roudno. V roce 1995 byl objeven v PR Smolenská luka v rámci VVP Libava. V roce 2000 byl potvrzen dříve sporný výskyt v nivě toku Bělidlo, který geograficky spojuje výskyt na Libavé a u Krahulčí. Kolem velkých lokalit je možno nalézt ve vzdálenosti do 10 km ještě samostatné izolované výskyty několika rostlin, které patrně mají souvislost s velkou jádrovou populací. Současný stav na jednotlivých lokalitách se různí od několika jedinců po populace o několika stovkách exemplářů (Krahulčí).

    Mezi obecné příčiny ohrožení starčku patří negativní zásahy do krajiny jako vysoušení (odvodňování), meliorace, úpravy toků, stavební činnost, intenzivní využívání území či sukcesní změny.Ovšem vzhledem k robustnosti druhu a jeho vysoké kompetiční schopnosti nejsou dosud zcela jasné příčiny rozsáhlého ústupu, vždyť například v blízkosti Roudna roste i v regulovaném korytu potoka Lesná mezi dlaždicemi. Druh je zařazen zařazen dle červeného seznamu (Procházka 2001) i dle prováděcí vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. mezi kriticky ohrožené druhy.

    Pro záchranu druhu a lokalit podnikla Sagittaria v minulých letech několik stěžejních kroků. Byly ověřeny historické lokality s jeho výskytem a bylo pátráno po dalších potencionálních lokalitách. Byly sebrány semena ze všech současných populací a uloženy do semenné banky. Zvládnuta je již i následná kultivace, takže druh je namnožen a ze všech lokalit z ČR je izolovaně kultivován. 

    Podrobně je sledována především nejbohatší populace u Krahulčí a k 1.1.2001 byla na základě našeho návrhu vyhlášena PR Mokřiny u Krahulčí, čímž je zajištěna i územní ochrana druhu. Na této lokalitě provádí pozemkový spolek Sagittaria pravidelný management formou sečemí a odstraňování rozrůstajících se keřů. V roce 2002 byly opět monitorovány všechny populace a pátrali jsme po nových lokalitách v Nízkém Jeseníku. Byly objeveny dvě nové lokality, z toho dvě nedaleko od nejbohatší populace v Krahulčí a vzdálenější lokalita u Tylova byla potvrzením starého herbářového údaje – zde ovšem roste pouze jedna rostlina. Úspěšně pokračují kultivace.