„V srpnu rozkvétá na bažinných loukách, v pyšné kráse vysoká, zlatožluté úbory nesoucí rostlina, Ligularia sibirica, popelivka sibiřská..." (Schuster, 1931).
O kom je řeč?
Popelivka sibiřská je velmi vzácná, kriticky ohrožená rostlina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). V naší zemi roste téměř na okraji svého areálu. Hlavní oblastí rozšíření je evropská část Ruska a jak napovídá název, také Sibiř. V Asii, zejména východní, je centrum rozšíření rodu a roste tam zhruba 60 druhů popelivek. V celé Evropě se vyskytuje na několika lokalitách, proto byla zařazena do programu Natura 2000.
Statná, vytrvalá rostlina vytváří na jaře přízemní listovou růžici s velkými listy srdčitého tvaru. V červnu vyrůstá z krátké podzemní části stonku přímá lodyha 80, ale i 190 cm dlouhá. Listy na lodyze se směrem k vrcholu zmenšují až v přisedlé listence. Květenství tvoří bohatý koncový hrozen postupně rozkvétajících zlatožlutých úborů. Kvete od července až do konce srpna. Květy jsou opylovány hmyzem a větrem. V září plodí a její nažky se špinavě bílým chmýřím se šíří větrem do okolí, kde ve vhodných podmínkách na jaře vyklíčí. Od počátku září lodyha i listy pomalu zasychají. Rostlina se objevuje opět na jaře.
Kde všude roste?
Popelivka je euroasijský druh, souvisle se vyskytující od Japonska a severní Číny na východě až po Pobaltské země na západě. Ve střední a západní Evropě se s ní lze setkat na několika lokalitách na Slovensku, v Polsku, Rakousku, Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku, Chorvatsku a zcela izolovaně ve Francii.
Roste na mokřadních biotopech - převážně na vlhkých loukách, slatinách a přechodových rašeliništích, tedy na místech, kde je hladina spodní vody celoročně při povrchu půdy. Půdní podklad bývá kyselý (pH 4,5 - 5,8), často obohacený naplavenými půdami. Má ráda výslunná stanoviště a nevadí ji ani zástin rákosin nebo řídké olšiny s příměsí břízy.
V České republice ji známe ze severních a středních Čech, nověji pak ze Šumavy. Teprve v posledních dvaceti letech se pomalu šíří i na okolní vhodná stanoviště.
Přehled lokalit
Šumava
Střední Čechy
Severní Čechy
Jak se k nám dostala?
O jejím výskytu u nás existují různé domněnky. Připouštělo se její zavlečení tažným ptactvem hnízdícím u našich rybníků v letním čase. Další možností bylo zanesení nažek spolu se senem kozáckými vojsky v době napoleonských válek. Za dnes nejpravděpodobnější je ovšem považován výskyt rostliny jako pozůstatek po době ledové.
Dle této teorie se popelivka u nás objevuje koncem pliocénu, tedy v období, kdy se v celé Evropě silně ochladilo. Popelivka se šířila vodou a bažinami a neustále ustupovala před postupujícím ledovcem na jihozápad - do Evropy. Po skončení doby ledové a opětovném oteplení se zachovala jen na několika málo lokalitách - refugiích, jako pozůstatek klimaticky chladnějších období.
Příčiny ohrožení?
Proč ji chránit?
Co se dělá pro její ochranu?
Projekt je finančně podporuje Liberecký kraj, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Český svaz ochránců přírody v rámci programu Ochrana biodiverzity.