Matizna bahenní (Angelica palustris)

Aktuální záchranný program - Realizace záchranného programu pro matiznu bahenní - V roce 2009 - 2010 podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu.

V roce 2014 financován záchranný program z Programu Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny (POPFK).

 Matizna bahenní (Angelica palustris) je dle vyhlášky 395/92 Sb. i dle červeného seznamu ČR řazena mezi kriticky ohrožené druhy rostlin. Pro Sagittarii se stala jakousi vlajkovou lodí v druhové ochraně rostlin a její záchranou se zabýváme již téměř 10 let. Na území celé naší republiky byla v podstatě vyhynulá a teprve realizace záchranného programu, který byl schválen Ministerstvem životního prostředí jako prví záchranný program pro rostlinný druh, zajistilo její opětovný návrat do květeny ČR.

        Matizna kvete a plodí pouze jednou za život. Druhy s takovouto strategií označujeme jako monokarpické. Jediná rostlina přežívá 2 - 3 roky, do doby než se jí podaří vykvést a vytvořit semena. Kořeny jsou poměrně krátké, rozrůstající se spíše po povrchu půdy. Nad nevýraznou kořenovou hlavou - báze stonku, která je tmavě fialově zbarvená  vytváří listovou růžici. Lodyha bývá obvykle pouze jedna, ovšem u tříletých jedinců jich může být výjimečně 6 - 10. Je přímá, slabě větvená dorůstající velikosti až 2 m, na žebrech  hustě porostlá krátkými trichomy, zelená, rýhovaná s velkou centrální dutinou. Lodyžní listy jsou nečetné, střídavé, dolní 2-3(-4)x zpeřené, v obrysu široce trojúhelníkovité a až 60 cm dlouhé. Přisedají k lodyze mohutnou, prodlouženě trojúhelníkovitou pochvou. Matizna bahenní má listy světle zelené, mírně lesklé a zvláštně dolů zalomené v místech listových jařem. Květy ve složených okolících jsou bílé. Stopky okolíků jsou ostře žebernaté. Okolíky jsou složeny z okolíčků kterých bývá 5 - 30. Květů v okolíčku je obvykle 10 - 45. Květy produkují nektar kterým ze živí různé druhy hmyzu. Nejčastějšími opylovači jsou různé pestřenky, stejně jako vosy a jiný blanokřídlý hmyz, méně se uplatní brouci a motýli. Plodem matizny je dvounažka. Její barva je slámově žlutá až světle hnědá elipsoidního tvaru. Na okrajích jsou poměrně široká křídla a na hřbetní straně tři nízká žebra.

        Semena klíčí částečně na podzim (obvykle neúspěšně) většinou však ve druhé až třetí dubnové dekádě. Zhruba do dvou týdnů  dochází k vytvoření prvního děložního listu a poté následuje poměrně rychlé vytváření dalších listů.  V průběhu prvního roku jich je 7-11, které zůstávají ve stadiu listové růžice. Současně dochází k zesilování oddenku a přibližně od července k ukládání zásobních látek. Nadzemní část rostliny začíná v průběhu září a počátku října zasychat a odumírat. Růst v průběhu druhého roku je již rychlejší. Po rašení v druhé dubnové dekádě vytváří rostlina již během deseti dnů dva listy a pokračuje v růstu. V první dekádě června začínají být patrné základy květenství, následuje dlouživý růst lodyhy a diferenciace květenství a rostlina vstupuje do reproduktivní fáze svého vývoje. Kvetení probíhá od druhé červencové dekády do druhé dekády září. Nejprve kvetou středové okolíky, v nichž jsou také nejlépe vyvinuté nažky. V průběhu kvetení a dozrávání plodů, které bezprostředně následuje, již nedochází k vytváření nových listů a veškeré asimiláty jsou využívány pro produkci plodů. Od počátku září se již objevuje stadium senescence, listy a lodyha zasychají, rostlina uvolňuje diaspory a na přelomu září a října definitivně odumírá.

 Matizna bahenní má velmi vyhraněné nároky na půdní prostředí. Vyžaduje půdy hluboké, s vysokým obsahem organických látek a živin, s neutrálním až zásaditým pH, takže nejčastěji roste na černozemích. V podmínkách střední a západní Evropy se mnohdy dochovala spíše na slatinných půdách, které mají obdobné vlastnosti. Vzhledem k letnímu kvetení ji najdeme spíše v okrajových, nepravidelně sečených místech. Pokud roste na sečených plochách, zvládá spíše časnou seč v červnu, po které ještě stihne vykvést. Na půdní vlhkost má rovněž ustálené požadavky a nesnáší dlouhodobé zamokření pedosféry, stejně jako vyschnutí. Vyžaduje spíše slunná (heliofyt), nejvýše částečně stíněná stanoviště. Nemá příliš vyhraněné nároky na teplo (eurytermní) a snese i silné mrazy. U nás roste pouze v teplých oblastech což bude patrně odrazem vazby na její stanovištní nároky.

        Matizna je kontinentálním, temperátním druhem, který patrně vzniknul v oblasti západní Sibiře. Hlavní areál se nachází v pásu zhruba mezi 40. a 50. stupněm severní šířky. Severně od uvedené hranice nikde neroste, směrem na jih najdeme více přesahů. Souvislý výskyt se táhne od Polska, Běloruska a Ukrajiny do Ruska, a to až na západní Sibiř. Samostatná arela je ještě v oblasti jižního povodí Jeniseje. Ve východní části areálu roste matizna nejdále na jih izolovaně na úpatí Kavkazu. Vůbec nejsevernějším místem výskytu je poměrně rozsáhlá a dosud početná arela na pobřeží Lotyšska a zejména Estonska. Ve střední a západní Evropě je areál disjunktní s množstvím izolovaných arel. Matizna zasahuje přes Českou republiku do Německa, kde se vyskytuje na více lokalitách v Sasku, Sasko-Anhaltsku, Brandenbursku a Meklenbursku, dále v  Durynsku a na jedné lokalitě v Bavorsku. Obdobně je fragmentován evropský jižní okraj areálu. Z Ukrajiny zasahuje vzácně do Moldavska, do území uvnitř Karpatského oblouku proniká ve východním Maďarsku a v Rumunsku v okolí města Cluj-Napoca. Izolovaný nejjižnější výskyt je v Srbsku nedaleko Kolašinu. Matizna rostla také na Slovensku v oblasti Záhoří u Plaveckého Štvrtku. Poslední doklady odtud byly známy z padesátých let dvacátého století, v roce 2000 však byla nečekaně znovu potvrzena.

 Matizna u nás byla dlouho hledána a první nález patří Velenovskému od Všetat z roku 1886. Všetaty zůstaly dodnes jedinou doloženou lokalitou v Čechách, přičemž naposledy zde byla zaznamenána v roce 1902. Na Moravě byla prokázána na šesti lokalitách. Prvně ji nalezl olomoucký učitel Čoka v roce 1904 na Černovírském slatiništi. Zde rostla nejbohatší moravská populace matizny. Dokládá to kromě slovních popisů i větší počet herbářových položek. Po prvním nálezu nastává slavné období Ferdinanda Webera, který objevil matiznu v neuvěřitelném rozmezí 48 let na dalších čtyřech místech. Jednalo se o lokality Vracov (rok 1923), Čelčice (rok 1943), Vacenovice (rok 1943) a konečně Hrdibořice, kde ji nalezl v roce 1971. Weber však sbíral matiznu na všech moravských lokalitách, tedy i na Černovíře a také u Čejče, kde však první nález z roku 1944 patří Hynštovi. Krom toho znal i jedinou slovenskou lokalitu.

        Všechny moravské výskyty vyjma Hrdibořic zanikly narušením vodního režimu, či přímou likvidací do konce padesátých let. Nezávisle na Weberově sběru našel matiznu v roce 1975 v Hrdibořicích  Deyl a podal o tom písemnou zprávu. Poté se podrobnému průzkumu poslední existující populace věnoval Slavík (1989). Vzhledem ke zhoršování podmínek na lokalitě předpovídal brzký zánik výskytu matizny a jeho smutné očekávání se koncem osmdesátých let pravděpodobně naplnilo, protože od roku 1986 nebyla v Hrdibořicích pozorována kvetoucí matizna až do zahájení repatriačních prací v roce 1997.

 Příčiny ohrožení byly stanoveny následující:

• přímá likvidace slatinných biotopů
• změny vodního režimu stanoviště - odvodnění apod.
• chemizace zemědělství - obhospodařování okolních pozemků
• sukcesní změny stanoviště vlivem změny až absence managementu

 V podstatě od roku 1986 byla matizna na území ČR nezvěstná. Navrácení matizny do naší přírody umožmil teprve záchranný program, zpracovaný Sagittarií. Mezi nejdůležitější kroky vedoucí k jejímu opětovnému návratu do přírody patří:

• kultivace rostlin matizny ze semen sebraných na lokalitě v Hrdibořicích koncem 80. let 20. století
• namnožení takto získaných rostlin v kultivaci - zisk dostatečného množství nažek
• následná výsadba znovu namnožených semenáčků na lokalitu v Hrdibořicích a v Černovíře
• vysévání semen na obou lokalitách
• monitoring všech vysazených rostlin
• vytvoření semenné a genové banky

V roce 2013 kvetlo na lokalitě Hrdibořické rybníky rekordní počet matizen - 2364 kvetoucích rostlin.

V roce 2014 byl výrazný pokles kvetoucích rostlin na Hrdibořických rybnících. Tento fakt byl způsoben pravděpodobně větším zvodněním lokality činnosti bobra v NPP a jejím okolí.