Informační systém Černovírského slatiniště

Informační systém Černovírského slatiniště přibližuje návštěvníkům přírodovědný význam této lokality. Snadná dostupnost a možnost sportovního vyžití dělá z této stezky dobrý cíl pro víkendovou vycházku do přírody.

Co je Černovírské slatiniště

Černovírské slatiniště patří k přírodovědecky nejpozoruhodnějším lokalitám na střední Moravě. Krajinářsky působivé lučinaté území s rozptýlenou zelení, lučními tůněmi a lužním lesem se nachází na předměstí Olomouce, mezi městskými čtvrtěmi Černovír a Chválkovice a obcí Hlušovice. Jeho přírodovědný význam je založen na skutečnosti, že dnešní louky jsou pozůstatkem ještě v minulém století živých slatin. Památkou na ně je pět metrů mocné ložisko slatinné rašeliny v podloží a několik vzácných mokřadních druhů rostlin a živočichů.   

Zobrazit místo Informační systém Černovírského slatiniště na větší mapě

Z historie území

     Černovírské slatiniště vzniklo před více než 10 tisíci lety v mělké pánvi se špatným odtokem vody. Současný stav poznatků nám dovoluje se domnívat, že tato sníženina byla původně říčním korytem, později opuštěným a překrytým mladšími sedimenty. Dnes tohle pohřbené koryto sbírá a odvádí mělkou podzemní vodu, prosycující nadložní průlinový kolektor. Ten je tvořen převážně pestře texturovaným materiálem čtvrtohorního stáří, akumulovným vodními toky stékajícími z náhorních rovin Nízkého Jeseníku (Trusovka, Dolanský potok, Huzovka aj.). Protože podloží i nadloží těchto proluviálních uloženin je prakticky nepropustné, a tyto vrstvy samy postupně vykliňují, získává podzemní voda postupem k nivě Moravy artéský charakter. V oblasti Černovírského slatiniště pak dochází k výstupu této vody poruchami v nepropustném nadloží na povrch. (Alespoň v minulosti tomu tak bylo. Dnes vlivem intenzivního čerpání pro pitné účely podzemní voda artéský charakter postrádá.) Svou roli v zamokřování území jistě sehrála i povodňová činnost nedaleké řeky Moravy a Trusovického potoka.

     S využitím historických pramenů a paleobotanických metod můžeme odhadnout stáří a rekonstruovat floristické a vegetační poměry bývalého slatiniště. Puchmajerová (1945) na základě vlastních pylových analýz odhaduje stáří na pozdně glaciální. Upozorňuje, že na bázi ložiska obsahuje humolit výhradně pyl borovice a travin, kterážto vegetace odpovídá době před více než 10 tisíci lety.

 Můžeme se domýšlet, jak vypadala tehdejší hanácká krajina: snad studená řídká borová lesostep, prostoupená poříčními mokřady? Podle pylových diagramů se zdá, že listnaté dřeviny (nejprve bříza, olše a líska) se objevily až s preboreálním oteplováním. Ještě později se zde uchytil dub, smrk, a nakonec buk.

             Jeden z prvních historických dokladů o flóře Černovírského slatiniště nacházíme v práci učitele olomoucké reálky A. Makowského Sumpf- und Ufer-flora von Olmütz z roku 1860. I z kusého výčtu druhů je jasná floristická hodnota tehdejších mokřadů v prostoru mezi Klášterním Hradiskem, Lazci a Horkou nad Moravou. Makowsky již kupříkladu věděl o výskytu nejvýznamějšího zdejšího rostlinného druhu (nalezeného Schwippelem r. 1855), bříze nízké (Betula humilis). V druhé polovině 19. století v území pracuje řada dalších výborných botaniků (Mik, Oborny, Spitzner), jejichž práci zhodnotil ve skvělém souborném díle Květena Hané (1911) Josef Podpěra.

 Ačkoli výskyt břízy nízké (Betula humilis) patřil již v Podpěrově době minulosti, řada dalších druhů

Fauna území nebyla studována tak zevrubně jako flóra, přesto Černovírské slatiniště a jeho širší okolí proslulo jako nejbohatší naleziště ohniváčka rdesnového (Lycaena helle) v České republice. Tento vzácný motýl mokřadních luk neměl na území našeho státu historicky víc než pět nalezišť a dnes patří mezi vyhynulé druhy.

Zánik slatiniště

Postupné mizení přírodních hodnot území konstatují moravští botanikové v prvních desetiletích 20. století, dávajíce je do souvislosti s poklesem hladiny podzemní vody, způsobeným exploatací vodního zdroje Olomouc – Černovír:

V roce 1889 byla v oblasti slatiniště uvedena do provozu vodárna, využívaná jako hlavní zdroj pitné vody pro město Olomouc. Stále rostoucí poptávka po vodě vedla k růstu intenzity čerpání, jež postupem času dosáhla až 300 l/s. Tak docházelo k stále hlubším a plošně rozsáhlejším poklesům hladiny podzemní vody, které měly za následek vysoušení slatiniště a jeho pozvolný zánik.  K úbytku dřívějšího druhového bohatství lokality přispěla i povrchová drenáž území za účelem zvýšení dostupnosti lučních pozemků pro zemědělskou techniku, napřímení a zahloubení koryta sousední říčky Trusovky a - jako důsledek celkového vysušení biotopu - opakované požáry slatinného ložiska. Proto se v polovině 20. století zdálo, že přírodovědný význam území prakticky zanikl.

 Proč a jak chceme Černovírské slatiniště chránit

V průběhu minulého desetiletí, zejména pak po povodni v roce 1997, kdy bylo slatiniště přelito povodňovou vlnou, se ale ukázalo, že vodní režim lokality je poměrně zachovalý, a zejména, že zde dosud přežívají některé ochranářsky významné druhy rostlin a živočichů.  

Na dochovaných střídavě vlhkých stanovištích byl v 90. letech 20. století nalezen kriticky ohrožený hvozdík pyšný (Dianthus superbus ssp. superbus), silně ohrožený pryšec kosmatý (Tithymalus villosus), zvonečník hlavatý (Phyteuma orbiculare), česnek hranatý (Allium angulosum) a ohrožená vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia). Původní slatinné louky připomíná výskyt ohrožené sítiny alpské (Juncus alpino-articulatus). Kolem lučních tůních vzniklých po povodni zahnízdily (nebo pravděpodobně hnízdily) takové vzácné ptačí druhy, jako vodouš rudonohý (Tringa totanus), kalous pustovka (Asio flammeus), lžičák pestrý (Anas clypeata), čírka modrá (Anas querquedula), chřástal kropenatý (Porzana porzana) aj. Trvale zde žije devět druhů obojživelníků, včetně kriticky ohroženého skokana skřehotavého (Rana ridibunda) a silně ohrožených čolka velkého (Triturus cristatus), skokana štíhlého (Rana dalmatina) a rosničky obecné (Hyla arborea).

Na výzkumech flóry a fauny dnes asi 300 ha velkého území se významně podíleli i členové našeho občanského sdružení.

Po zjištění nečekaně příznivého stavu jsme se rozhodnuli podniknout aktivní kroky k jeho ochraně:

 - ve spolupráci s Univerzitou Palackého zde od roku 1998 provádíme repatriaci  kriticky ohroženého rostlinného druhu matizny bahenní (Ostericum palustre);

- usilujeme o obnovu zdejší populace hvozdíku pyšného (Dianthus superbus) ze semenného materiálu sebraného před povodní;

- sečeme vybrané partie druhově bohatých luk území; 

- s finanční podporou Magistrátu města Olomouce jsme provedli zevrubné inventarizační průzkumy fauny a flóry území;

- v roce 2000 jsme v území připravili informační systém pro veřejnost. IS sestává z pěti informačních panelů, zabývající se minulostí a současným stavem přírody slatiniště. Pro jeho propagaci jsme připravili informační leták.

  Ochrana tohoto cenného území není snadná - existuje zde řada dalších zájmů, s našimi představami těžko slučitelných. V první řadě je to pokračující využívání zdejšího vodního zdroje, se kterým však lze jen těžko co dělat. Nelíbí se nám ani (dnes bohužel již víceméně úspěšné) úsilí vlastníků lesa a zemědělsky hospodařících subjektů o obnovu povrchové drenáže území. Proto se pokoušíme s těmito stranami jednat a hledat pro přírodu přijatelnější management pozemků bývalého slatiniště. Naše úsilí se přitom soustředí na zavedení příznivějšího vodního režimu.

     Území má neopomenutelný význam i jako potenciální objekt paleobotanického průzkumu. Poslední práce tohoto druhu zde proběhly ve 40. letech 20. století, a tak lze při zkoumaní slatiny využívajícím moderní metody očekávat nové zajímavé poznatky.

Seznam vyhynulých, kriticky a silně ohrožených druhů rostlin historicky zjištěných v oblasti Černovírského slatiniště    (vykřičníkem označeny druhy pozorované ještě v 90. letech 20. století)

 Ve věci ochrany Černovírského slatiniště se SAGITTARIA angažuje od roku 1998.